NP Stolové hory

Jaký lepší dárek si nadělit  k narozeninám, než celodenní výlet do přírody? Pokud teda není venku totální apokalypsa. To si člověk tu whisky nachystanou v placatce užije raději doma a pustí si pár dílů Krajinou domova.

K tomu naštěstí nedošlo, takže jsme ráno naskákali do auta a vyrazili do Národního parku Stolové hory. Jestli se marně snažíte vzpomenout na všechny čtyři národní parky u nás a tento vám do toho nějak nezapadá, jste na správné stopě. Svojí návštěvou jsme poctili naše polské sousedy.

Park je hojně navštěvovaný, v půlce listopadu však zel prázdnotou, na což jsme sázeli. Dole v údolí konec podzimu, nahoře na kopcích vrstva sněhu a ledu. Magie.

Ani vstupné se nechtělo Polákům už vybírat, čímž se zároveň krásně zbavili zodpovědnosti za případné zlomeniny a další radosti. Kdo se nedržel zábradlí, buď pil whiskey, nebo byl na zemi. Vybavení na ledovec je můj tajný tip pro Ježíška na další rok.

To, na co koukáme, je nejvyšší stolová hora parku Szczliniec Wielki. A ano, tam přesně máme namířeno. Ve vesnici pod horou je i menší Dinopark pro lepší navození atmosféry Jurského parku.

Když už se po ledu vyškrábete nahoru, otevře se vám výhled na Broumovské stěny, Javoří hory a v dáli, při dobrém rozmaru, i na Krkonoše.

Co se mi líbí je, jak skály se sněhovou pokrývkou získávají další rozměr. Žiju si svůj černobílý film.

Na závěr se rozehrálo krátké divadlo při západu slunce, kdy se vše zabarvilo do sytě oranžové. Až jsem ji na fotce stáhl, protože byste mi to stejně nevěřili. Ten kopec uprostřed je Černá hora. Kvůli těmto západům se do příště vybavím čelovkou, ať si je člověk může vychutnat někde jinde, než uprostřed lesa po cestě zpět.

Foceno na Fujifilm X-E2 + 18mm f2 + 35mm f1,4